Zemské záležitosti
Den vrby, 2. alden měsíce Novorostu r.946
Po návratu z moře jsme šli náš úspěch zapít do naší oblíbené vinárny na okraji Diaspory. Sedíme, popíjíme, když tu můj obchodnický sluch zaslechne neobvyklý rozhovor: „Radní se stěhuje avšak obsah jeho trezoru je stále v jeho původním domě. Stačí se pouze dostat přes strážce. Pokud jsou mé informace správné, měla by ho strážit nestvůra.“ „Na toto však budeme potřebovat více lidí, rozhodím své sítě a řekněme dnes před setměním opět zde.“ Před setměním v salonku nečekal chlapík sám, ale čekali jsme také my. Jak jsme záhy prozřeli, žádné pomocníky nesehnal a tak jejich záměrem bylo celou akci položit ke dnu. V tom jsme vstali my a mladšího z nich (později jsme zjistili, že se jmenuje Sigred) jsme zastavili a nabídli mu naši pomoc. Ten ji však kategoricky odmítl s tím, že nemá ponětí o čem to mluvíme.
Rilond - přístavní čtvrť
Nechali jsme ho tedy sledovat Tristysem, zamířil do svého penzionu a následně do zvláštní prodejny – dýky, biče, hroty a to vše podtržené nápisy s rasistickým podtextem. Sigred zmizel vzadu v obchodě a po chvíli dohadování se za ním šla Begrine podívat – neviditelná. Objevila velké sklepní podzemí pod Rilondem, které však nebylo čas prozkoumat. Tady jsme Sigredovu stopu ztratili.
A teď co dál? Jít do toho na vlastní pěst? Vlastně nám ani nic jiného nezbývá, od místní poběhlice jsme zjistili, kde pan radní bydlí, shodou okolností hned vedle Úřadu zemských desek, který je právě v rekonstrukci. Strážní chodí v pravidelných obhlídkách a tak vloupat se do domu nebyl nijak těžký úkol. Uvnitř stojí za zmínku tři zajímavé věci: Spící postava, avšak není to pan radní, ten má ložnici nahoře. Koupelna, avšak žádné zrcadlo, s podivem na radního. Co nám otevřelo oči byl až dopis v jeho pracovně s tímto textem:
„Vážený Fajte, očekávej prosím 23. dešťna kolem jedenácté bandu nezvaných návštěvníků. Doporučuji ti najmout na tu noc nějakou hlídku. Jakmile je odhalíš, pokus se vyvolat pokud možno rozruch a přivolat strážníky, kteří by je na místě vyslechli a vykonali na nich spravedlnost za ten troufalý čin. Jde o záležistost 'zemského' významu. Náš přítel TJ ti tuto nepříjemnost mnohonásobně vynahradí, pokud vše proběhne jak má.“
Dopis je též zajímavý tím že je zapečetěn znakem z pečetního prstenu.
Když si v dolním podlaží domu špitáme o dalším postupu, uslyšíme tříštící se sklo. Nenápadně vyjdeme před dům, ale kde nic tu nic. Žádná stopa po skle. Jdu se podívat ještě jednou nahoru prozkoumat pracovnu, když tu zvednu hlavu a … naproti v Úřadu zemských desek je rozbité okno. Chvíli rozmýšlíme, proč by kdo rozbíjel okno, když tu nám to dojde – někdo se vkrádal dovnitř. Begrine na mě sesílá kouzlo neviditelnosti a já se potichu vydávám prozkoumat dům zemských desek. Pomalu jsem se dostal až dolů do sklepa a koho nevidím; náš starý známý pan Sigred snažící se vypáčit obrovský trezor.
Sleduji ho v jeho snaze a asi po dvou hodinách se mu jeho snaha vydaří. Uvnitř ukradne kamennou desku a po dalších 2 hodinách dá trezor opět do původního stavu. Sleduji ho dále, shazuje své šaty, převlékne se za dělníka a zajde do šatny. Posadím se před šatnu a mlčky čekám až Sigred vyjde, ale zdá se, že usnul. Snažím se překonat spánek; až ráno mě z dřímotu proberou dělníci. Pozdraví se se Sigredem, který s ranní směnou mizí z budovy. Proplétá se městem a zmizí v jedné z hospod. Míří dozadu, otevírá dveře a já se rychle prosmyknu mezi … když v tu chvíli za sebou rychle zabouchne a já se objevuji na denním světle. Sigred si mne všimne a já dostávám pár dobře mířených ran do obličeje prakticky bez možnosti obrany. V poledne se probouzím až na kopě hnoje.
Den skřivana, 2. alden měsíce Novorostu r.946
Čekali jsme dlouhou dobu, než k nám došel pošramocený Silko a vyložil nám, co se stalo. Chvíli nám trvalo, než jsme se rozhodli, co dělat dál, ale nakonec jsme vyrazili do ulic zjistit, kam přesídlil úřad zemských desek, kde jsme chtěli zjistit něco o pečeti na dopisu. Byli jsme odkázáni na markraběcí palác, kde jsem zjistila, že pečetní znak si zaregistroval Traven Jarleb pro organizaci OPVN. Nic bližšího mi ale bohužel neřekli, a proto jsem zamířila do univerzitní knihovny. Tam jsem se dozvěděla, že Travenu Jarlebovi patří Jarlebské knížectví, které leží asi padesát mil od Rilondu a mimo jiné i to, že Jarleb si své knížectví vydobyl docela drsnou cestou – zabil kvůli tomu dva bratry a posledního, který zbyl nechává sledovat a snaží se ho zbavit taky.
Sklepení pod Rilondem
Po těchto informacích jsme se rozhodli, že zneviditelním Getril a ona se pokusí vystopovat Sigreda od těch dveří v hospodě, do kterých přivřel Silka. Silko šel mezitím k nám do penzionu, aby ho v podniku nepoznali. Všechno probíhalo hladce, Getril se pravděpodobně dostala do dveří a my s Igionem jsme odpočívali u piva a oběda. Za chvíli k nám ale došel jakýsi malý kluk, že prý Silko na nás čeká venku. A opravdu tomu tak bylo, dokonce čekal i se všemi našimi věcmi a oznámil nám, že nás vyhodili z penzionu, a že ženská nechtěla nic říct. Tak jsme počkali na Getril, která zjistila, že Sigred opět utekl podzemím někam pryč, a namířili si to zpět k penzionu. Tam se Getril podařilo pod vlivem zmámení z ženské vytáhnout, že za to může Sigred, a že jí vyhrožoval. Tak jsme se sbalili a šli se podívat k hostinci, kde Sigred bydlel. Jenže pokoj, ve kterém byl, byl teď už prázdný.
Jako poslední možnost zjistit něco dalšího bylo jít do obchodu Roháčů a zkusit zmámit prodavače a vyptat se ho, co ví o Sigredovi. Jenže by to byl risk, prodavač by nás mohl až se vzpamatuje Sigredovi prásknout.
Vzhledem k tomu, že nás nic jiného už nenapadlo, rozhodli jsme se to riziko podstoupit. Bohužel jsme se ale nedozvěděli nic moc dalšího, prodavač Sigreda skoro neznal, jen říkal, že občas používá jejich podzemí, a že je dobrý známý Travena.
Po zralé úvaze jsme se rozhodli půjčit si koně a jet do Jarlebského knížectví zjistit, co se jak má, a možná se pokusit najít Sigreda a zkrátka přijít věcem na kloub.
Den berana, 2. alden měsíce Novorostu r.946
Cesta byla dlouhá, jednou jsme přenocovali a dorazili k hranicím. Kontrolovali nás celníci se znakem, který jsme hledali na pažích. A taky po nás chtěli nepřiměřené clo za zbraně. Ale co dělat, zaplatili jsme a pokračovali dál. Za chvíli nás zastavili na křižovatce další dva muži a nedovolili nám přejít, prý se na cestě zhmotnilo něco ze stínového světa. Když jim řekla, že jsme dobrodruzi, a že bychom mohli nějak pomoct, poslali nás do vesnice druhou cestou, že se tam máme zeptat. Dali jsme na jejich rady, ale byla to chyba. Cestou na nás zaútočili neznámí výtržníci a mě a Getril postřelili. Silkovi se podařilo taky zasáhnout jednoho z nich, ale nechtěli jsme bojovat, ujeli jsme. Jeden z nich měl na paži znak OPVN. Silko si všiml, že kromě těchto mužů stál v pozadí ještě někdo, kdo s nimi očividně neměl nic společného. To jsme si teda myslely já s Getril, Silko si nebyl až tak jistý. Nechali jsme ho každopádně sledovat havranem.
Zatím jsme dorazili do vesnice a šli se zeptat na radnici na to stvoření ze stínového světa. Když nám řekli, že o tom nic neví, už bylo naprosto jasné, že to byla past. Za chvíli se vrátil havran, že ten muž obešel z druhé strany skupinku výtržníků a teď šel do místní hospody. Tak jsme šli taky. Nejdřív jsme chtěli poslouchat, co říká, ale nešlo to, tak jsme přemluvily Silka, ať za ním jde a vyptá se ho, jestli neví, proč na nás zaútočili, že jsme ho tam viděli. Dozvěděli jsme se, že OPVN je něco jako místní policie, ale ten muž se se Silkem nechtěl bavit víc, dokud mu neřekne, proč po nás jdou. Než nám tohle Silko stačil vyložit, muž vypadl z hospody. Tak jsme za ním poslali havrana s dopisem, že bychom rádi zjistili víc informací za nějakou protislužbu. Odepsal, že máme dát pergamen s tím, co po nás OPVN chce o půlnoci pod balvan u Čertova jezírka. Hospodský nám řekl, že prý u jezírka bydlí čert a že se tam už někdo ztratil. Vesnické povídačky. Neměli jsme co ztratit, tak jsme se rozhodli, že to tak uděláme. Nejdřív jsem k jezírku poslala Tristise, ale dlouho se nevracel, tak jsme šli za ním. Našla jsem ho až kousek od jezírka, které smrdělo sírou, které se asi nadýchal. Když jsem ho odnesla pryč, naštěstí se vzpamatoval. Tak jsme počkali do půlnoci a potom strčili vzkaz pod balvan, jak bylo domluveno. Z jezírka se začalo valit plno síry a celé syčelo a bublalo, tak jsme se rychle stáhli zase zpátky. Ještě jsme se tam šli podívat ve dvě ráno, papírek tam stále ještě byl, tak jsme šli spát.
Neoveská družina | klub KoRH | XHTML Valid | CSS Valid | Vygenerováno za 0.0042 sekund |
