Konspirační statek
Z Begrinina deníku…
Když jsme zažili toto dobrodružství, na Taře se někteří z nás teprve zabydlovali. Po dlouhé cestě jsme si chtěli odpočinout v hospodě taky s vidinou toho, že bychom tam mohli kápnout na nějakou práci. Tak jsme tedy s Getril a Cvalimírem zapadli ke Třem skřetům, když uprostřed našeho tlachání o těžkém životě dobrodruhů Cvalimír vylezl na stůl a začal na celou hospodu vyprávět náš příběh. Byl to opravdu výjimečný nápad. Samozřejmě mu nikdo nevěnoval pozornost, jen jeden muž ukázal na stěnu, kde byla jakási nástěnka. Byly tam různé inzeráty pro na práci pro dobrodruhy. Vybrali jsme si jeden, ve kterém někdo hledat družinu pro nalezení ztraceného předmětu. Další informace jsme dostali od hostinského a nějaký chlapec nás zavedl do Východní čtvrti, kde nám zadavatel úkolu sdělil, co pro něj máme najít. Hledal žlutý prášek s třešňovou vůní a zadal nám taky dobu a místo, kde a komu by měl být předán. Nutno podotknout, že cestou zpět z Východní čtvrti jsme byli přepadeni. Ale s tím jsme měli počítat, už když jsme tam vstupovali. Předmět měl být předán v budově Zlatého kruhu panu Jutovi. Vymysleli jsme plán, že Cvalimír zjistí, co je to za člověka tak, že se na něj zeptá na recepci s tím, že mu ho někdo doporučil jako obchodního partnera. Všechno vyšlo dobře a přemýšleli jsme, co dál. Hodina předání prášku už se blížila a my jsme se nakonec rozhodli, že na Cvalimíra sešlu neviditelnost a on vklouzne do kanceláře a počká na předání.
A tak jsme to taky udělali, já zaklepala na dveře kanceláře a Cvalimír se tam jako neviditelný protáhl. Potom jsme na něj s Getril čekaly až do pozdního večera, kdy nám řekl, že k předání prášku nedošlo, jen dorazil posel a předal psaní, které Jut zamknul do šuplíku. Odtud ho Cvalimír dokázal dostat, nicméně se pokusil odemčít i další šuplík, ve kterém zalomil paklíč. Opravdu prostoduché řekla bych, jako by nestačil ten dopis.
Bylo v něm napsáno, že předmět má být předán na konspiračním statku zítra za setmění, a že informace podá pan Jut. Domluvili jsme se s Cvalimírem, že já dopis opíšu a on ho zanese zpátky do kanceláře, aby to nebylo nápadné. Povedlo se mu to, dokonce dostal z té druhé zásuvky zalomený paklíč. Byla jsem zklamaná, že se nám nepodařilo získat prášek už ten den, ale tak už to chodí. Další den Cvalimíra napadlo, že by se mohl zeptat muže, který měl poslat Juta ke konspiračnímu statku, kde to je, že nás posílá pan Jut. Mně to hned od začátku přišlo nápadné, ale nakonec jsem svolila. Zase jsme s Getril čekaly před budovou, a když jsme spatřily potlučeného Cvalimíra utíkajícího k nám, bylo jasné, že něco nebude v pořádku. Prý se zeptal na ten konspirační statek, ale chlapík ho někam odvedl, odešel a zamkl ho tam. Musel vyskočit z okna. Že já jsem mu neřekla, aby tam nechodil…
Tak jsme čekali až do večera a sledovali Juta, až vyšel z budovy. Šel nejdřív domů, potom obešel celou Východní čtvrť, na kraji města přibral nějakou skupinku mužů (nejspíš je měl jako stráže) a pokračoval pryč z města. Přes les jsme se dostali na pole, kde byl na dohled statek. Jut s družinou šel k němu, my jsme zůstali na poli a začali se domlouvat, co dál. Dohodli jsme se tak, že budeme čekat v poli, než se přiblíží ten, co má předmět předat. Za stmívání z lesa přijížděli dva muži na koních. Museli to být oni. Jak se přiblížili, Getril a Cvalimír začali střílet. Jeneže ani jeden netrefil. Neměla jsem z toho dobrý pocit, zasahovat proti lidem, když nevím, co jsou zač, ale už se nedalo couvnout. Vykouzlila jsem dva blesky a poslala je proti prvnímu muži.
Nakonec jsme oba chlapíky zabili a jeden z nich měl u sebe ten prášek. To mi trochu dodalo síly, protože kdybychom zabili někoho, kdo s tím nemá nic společného, asi bych si to neodpustila. A že se to klidně mohlo stát. Nicméně když se na to podívám z druhé stránky, na rozdíl od Cvalimíra a Getril se mi v souboji dařilo. Dobře si vzpomínám, jak Getril prohodila Katovicích mezi řečí, že ty moje kouzla jsou stejně k ničemu. Jako by ona s tou její „odvahou“ něco zmohla. Však ještě uvidí… Nechápu, jak si může dovolit kritizovat mě, když se sama čtyřikrát rozmyslí, než vůbec zaútočí. Ještě že má už aspoň ten luk.
Prášek jsme nakonec zdárně předali a odměnou dostali 200 zlatých. Taky jsme ukradli koně, na kterých jeli ti muži. I když kdoví, jestli ta zvířata uživíme. Stejně mi pořád vrtají hlavou ti zabití muži… Ale už nemá cenu nad tím přemýšlet, to, co jsme udělali jsme udělali a zpátky to nevrátíme. A když člověk něco udělá, měl by si za tím stát.
Neoveská družina | klub KoRH | XHTML Valid | CSS Valid | Vygenerováno za 0.0065 sekund |
