Noc a mlha
Dneska (v den orla prvního rozkvetového aldenu) jsem se rozhodl, že začnu psát družinový deník. Už se těším jak zestárnu a budu vzpomínat na dobrodružství co jsme prožili, ale to je přeci jen ještě daleko.
Abych to nějak uvedl, právě jsme se vrátili ze strasti(ale i radosti)plné výpravy pro můj nový luk – Ramawi. Obětovali jsme pro něj mnohé a řekl bych, že Alazarovi i Ójinovi za to hodně dlužím.
Den koně, 2. alden měsíce plodna
Když jsme se po té vrátili do Albirea, Alazar se odebral na výcvik. Já si našel práci v hospodě U Tří skřetů a Ójin šel pracovat k místnímu kováři. Alazar se vrátil z výcviku a já se šel jako obvykle pomodlit do chrámu bohyně Sirril. Přiklekl jsem k oltáři a najednou... mě někdo položil ruku na rameno. Otočil jsem se a za mnou stála jedna z kněžek chrámu. Měli jsme takový kratší rozhovor a požádala mne, abych našel pro svou bohyni ztracenou čelenku. Nevím, proč si vybrala zrovna mě, možná když viděla Ramawi, tak si pomyslela, že jsem ten pravý. Samozřejmě jsem nabídku přijal (i když musím přiznat, že ne jen z důvodů víry). Nejhorší však bude přesvědčit Ójina a Alazara. Ptal jsem se jich v hospodě a Ójin byl jednohlasně proti (je to materialistické prase).
Den buku, 2. alden měsíce plodna
Stal se boží zázrak. Ójin řekl, že do toho teda půjdeme. V chrámě pátrání moc nápomocní nejsou a vůbec jsme nevěděli od čeho začít. Nakonec jsme zjistili, že vražda, co se stala před dvěma dny, se stala ve stejnou noc jako krádež čelenky. A hele, že by nějaká spojitost?
Navštívili jsme tedy gardovnu, kde nám neřekli k případu nic. Gardisté nejsou příjemní lidé. Zašli jsme tedy na hřbitov. Tam mě opravdu trapně nevyšla přetvářka, že mi v těchto krajích umřela elfí teta. Po vyhledání hrobníka jsme z něj konečně za menší úplatek vylovili nějaké ty informace. Ta vražda prý byla čistá prácička, nůž pod hrdlo... nikomu bych to nepřál zažít. Napadlo nás, že Jelzin (ten zavražděný) ukradl čelenku a někdo ji pak ukradl jemu, přece jen ukrást čelenku z chrámu ve Zlaté čtvrti není jen tak.
Po cestě na Firunův most, kde našli tělo zavražděného Jelzina, nás uhodilo do očí cosi třpytivého. Prvně jsme si mysleli, že to je mince, ale byl to jen kus pozlacené vypálené hlíny. Vůbec netušíme, co to může být.
Zbytek odpoledne jsme strávili hledáním Jelzinova domu. Také jsme zjistili s pomocí místního hrnčíře, že střepy, které jsme našli jsou úlomky ze střechy domu hned vedle chrámu Sirril. Ta střecha se skutečně ten den spravovala a Alazar zjistil, že se propadala ten samý den, co se stala vražda. Tak, teď zbývá už jen zjistit, co byl ten Jelzin zač.
Vymysleli jsme skvělý plán. Vylákáme dva syny Jelzina pryč z domu a jeho manželku Alazar zmámí. Napsali jsme tedy dopis ať oba syni dojdou do hospody u zlaté lžíce pod záminkou informací o zesnulém manželu. Bohužel syn šel pouze jeden a ani ten nám nebyl nápomocný. Takže to zbylo opět na mě. Noční akce proběhla v poklidu, škoda, že jsme nenašli žádnou ani sebemenší indicii, že by Jelzin měl s krádeží něco společného. Pomalu začínám přemýšlet jestli Jelzin čelenku opravdu ukradl, ale jakou úlohu by teda v celém případu hrál? Možná, že se někomu omylem připletl do cesty, ale to by nám pátrání vůbec neulehčilo.
Den vlka, 2. alden měsíce plodna
Po té co jsem se víceméně ve zlém rozešel s Alazarem a Ójinem jsem si podal inzerát ke Třem skřetům (hospoda mj. pro dobrodruhy v Albireu). Usedl jsem ke stolu, dal si medovinku a nečekal ani moc dlouho, když se objevila celkem sympatická družina – hobit Cvalimír Křivonožka (ti hobiti mají ale divná jména), elfka Begrine a lidská žena Getril.
Dohodli jsme se tedy na půlení odměny a šli se vydat pátrati dále. Getril umí celkem dobře stopovat a tak jsme se rozhodli hledat stopy na zdi okolo chrámu. Hledání bylo úspěšně. Dále jsme chtěli zjistit kam vedou stopy ze střechy domu na kterou zloděj skočil. Křívák (tj. přezdívka Cvalimíra) se převlékl za kominíka a s jeho pomocnicí Getril lezli po střechách, hledali stopy a v neposlední řadě neúspěšně čistili komíny. Stopy však stále vedli ze střechy na střechu a tak jsme po chvíli stopování vzdali.
Všimli jsme si však zajímavé věci – jedna noha byla bosa. Chybějící bota se nakonec našla v tom domě, kde se propadla střecha. Chytli jsme této stopy s nadějí na postup a jak se říkává: Rychle nabyl, rychle pozbyl. Obešli jsme snad všechny obuvnictví a nezjistili vůbec nic, snad jen to, že bota s největší pravděpodobností nebyla vyrobena v Albireu.
Dále jsme se chytli stopy zavražděného Jelzina. Byli jsme se ptát hrobníka a pokud mluví pravdu (a já myslím, že ano), Jelzin čelenku neukradl, protože měl obě boty a úplně jiného typu. Dále jsme zjistili, že Jelzin s čelenkou vlastně neměl vůbec nic společného protože v den vraždy byl celkem hodně opilý. Getril se domnívá, že byl jen ve špatný čas na špatném místě. Teď jsme již značně v koncích, protože rozluštění náš již vůbec nenapadá. Zítra zkusíme ještě hledat stopy vedoucí po střechách, ale nedávám našemu případu moc velkou naději.
Den vrby, 2. alden měsíce plodna
Stala se neuvěřitelná věc! Náš plán, který zdánlivě neměl šanci na úspěch se povedl! Begrine seslala na Getril kouzlo neviditelnost a tak mohla bez problému stopovat po střechách až ke svému cíli. My se zatím oddávali medovinovému opojení, zatímco Getril získala neuvěřitelně důležité informace. Zloděj celou dobu utíkal po střechách; jen přes řeku musel po mostě. Tady se nám potvrdila myšlenka Jelzina, který byl opravdu v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Stopy nás zavedli do starých zřícenin kousek od Albirea. Vchod byl zavalený, avšak náš zloděj si vytvořil nový tajný vchod. S připravenými zbraněmi jsme se tedy dali na průzkum podzemí.
Stará arwedanská architektura, na podzemí nic zvláštního. Po zběžném průzkumu okolí jsme se rozhodli dále sledovat stopy, které nás zavedli k našemu vytouženému cíli – čelence. Zloděj ji u sebe skutečně měl ovšem došli jsme k hrůznému zjištění – byl mrtev. Dále měl u sebe ještě pergamen, ve kterém stálo:
*text by PJ*Měl na sobě známky pokousání. Po tomto objevu jsme se rozhodli k demokratickému hlasování, zda prozkoumat podzemí dále nebo raději opustit toto místo. Zvolili jsme tedy zvědavost, která se nám nakonec málem smrtelně nevyplatila. V podzemí nás čekal boj s třemi ohnivými šelmami, nebýt Bergrine a jejího kouzla rychlost, nevím, jak bysme dopadli.
Teď přišlo asi nejdůležitější rozhodnutí – Co s čelenkou? Vrátíme ji, budeme pátrat hlouběji a zjistíme pro koho ji ukradl a co s ní chtěl udělat nebo si ji zkusíme nasadit a zjistíme její moc? Po bouřlivé diskusi jsme se rozhodli, že zjistíme co bylo (nebo je?) v pozadí celého případu. Mě však překonala má zvědavost a tak jsme se ji rozhodl vyzkoušet. Bergrine mi ji položila na hlavu a já se plný očekávání třepal zvědavostí. A najednou ... se nestalo nic. Všichni jsme si mírně oddychli. Čelenka má moc asi jen pro toho, komu je určena. Od dneška ji budeme uchovávat u sebe a až do 18.6. budeme každou noc držet hlídky. Doufám, že rozluštíme co se za zdánlivě jednoduchým případem skrývá.
Den skřivana, 2. alden měsíce plodna
Celou noc jsme poctivě drželi hlídky, kdy já jsem hlídal uprostřed noci. Ani na chvíli jsem nezamhouřil oko; když jsem se díval z okna na prázdnou ulici, otočil se a na stole z ničeho nic ležel lektvar a dva vzkazy. Jeden se vztahoval k lektvaru: „Po vypití na 2 hodiny posílí tvoji střelbu, ovšem po nich na 8 hodin oslabí. Užij ho dobře“ a druhý říkal jen prosté: „Koně“. Až jsme se všichni sešli u ranní snídaně, shodli jsme se, že je to dar od bohů a Syril přitahuje čelenku zpět tam, kam patří – do jejího chrámu. Dlouho, předlouho jsme dumali co onen vzkaz „Koně“ může znamenat, až nás nakonec napadlo, že u samotného předání čelenky se možná budou hodit koně a tak jsme nenechali nic náhodě.
Předání proběhlo v pořádku a já už se pomalu začal plížit za oním mnichem, avšak náhle jsem uslyšel dusot kopyt. Hned mi bylo jasné, že čelenka projde ještě jedním předáním a tak jsem rychle skočil na koně, který na mě čekal i s Begrine opodál. Dal se do rychlého cvalu a jal se pronásledovat neznámé muže oblečené do černých plášťů (a byl pronásledován Getril a Begrine). Uháněli jak o život, kůň sípěl, až jsme na konec dorazili do Tabitu. Tam jsem projel branou a málem ztratil muže z dohledu. Nakonec sesedl u zcela obyčejného domu, popovídal si s majitelem, vyšel schody na verandu a … zašel do zábradlí. Zůstal jsem strnule stát.
V tom bude určitě nějaká mažie! Vyzkoušel jsem stejný trik jako neznámý muž a najednou se octl v podzemí. Začal jsem se zběžným průzkumem a jak se později ukázalo, jednalo se o kult uctívající temného boha Gwi. Po chvíli jsem se vrátil pro Begrine a Getril, akorát mě vystopovali a my se potkali u vchodu. Dali jsme tedy do kompletního průzkumu podzemí a tak tak jsme unikli zrakům místního osazenstva, od kterých jsme pomocí Begrinního kouzla neviditelnost vyzvěděli, že zítra za soumraku se má konat nějaký rituál. Ihned nás napadla čelenka. Po získání této cenné informace jsme se unaveni ubytovali v Tabitu s heslem: Ráno moudřejší večera.
Den orla, 2. alden měsíce plodna
Po nutném odpočinku jsme pak celý den pilovali náš budoucí plán na získání čelenky. Primární cíl byl získat ji potichu a nepovšimnuti, až zjistíme na co ji potřebují. Plán B pak byl hromadný masakr těchto bezvěrců a krizový plán C – vzít nohy na ramena. Celý rituál však neměl s čelenkou nic společného. Obnášel jen přidání další oběti k, jak jsme my nazývali, nemrtvolám. Objevili jsme je minulý den v jeskyni, byl to příšerný pohled. Byli to snad i živí lidé, co měli zavřená víčka, ale oči se jim pohybovali a stále něco dokola šeptali jak zhypnotizovaní. Obsahem rituálu však bylo vypití jakéhosi lektvaru, který byl uložen v tajné chodbě u obřadní místnosti – tam byla v zamčené truhle i ona vytoužená čelenka. Mezitím, co Getril hlídala celé osazenstvo, já si plnil kapsy cennostmi, které byly uložený v tajné místnosti. Begrine se stále snažila o záchranu onoho Jákoba, kterého se obřad týkal; naneštěstí už bylo příliš pozdě. Sotva jsem pobral největší cennosti, chorál dozpíval svoji obřadní píseň a nám se na poslední chvíli podařilo utéct z toho prokletého místa.
Vše nakonec dopadlo dobře, čelenku jsme vrátili do chrámu bohyně Syril, byli jsme bohatě odměneni – každý padesáti zlatými a veřejně vyhlášeni jako zachránci oné čelenky. Jen Jákobův osud nebyl milý, ovšem jestli si tuto cestu vybral sám nebo k ní byl donucen se můžeme už jen dohadovat. Doteď mám však mírné výčitky, že jsme mu nevěnovali více pozornosti.
Silko
Pár slov PJ
Ardeny, podzim 1944. Spojenecká vojska jsou po bitvě u Arnhemu téměř zastavena a Vůdce naposled ve válce podléhá dojmu, že je ještě možné ji vyhrát. Generalita vypracovává plán operace Noc a mlha, která představuje poslední zoufalou ofenzivu německé armády. Jednotky wehrmachtu vyrážejí do krvelačného boje proti postupujícím spojencům a střetávají se v zasněžených horských lesích Arden.
Je poměrně zvláští, že dějmistr pojmenuje jeden ze scénářů fantasy hry po jedné z nej(ne)slavnějších operací druhé světové války. A i přes zdánlivou nesouvislost se nakonec ukázalo právě toto jméno jako ideální. Vždyť přestože Albireo, dějiště celého večírku, se nachází v subtropech, sychravá zima, nejasné stopy, hádanky kolem všech událostí a hlavně Sirril, paní hvězd a patronka noci vnáší do děje atmosféru mrazivých hodin před východem slunce, tam někde daleko v zasněžených horských lesích.
Neoveská družina | klub KoRH | XHTML Valid | CSS Valid | Vygenerováno za 0.0101 sekund |
