PJ
Nebudu sem psát nic o tom, jaké CP mám nejradši, kdy jsem se dostal k Asterionu, ani že děkuju hráčům za to, že se mnou tu hru vydrželi. Jednak to nikoho z vás nezajímá (výborně, ani mě) a jednak blahopřát že jsem to vydržel si můžu leda sám.
Vést družinu není záležitost jednoduchá. Nikdy nebyla, aspoň v tom původním smyslu slova 'vést'. Přináší to s sebou nutnost mnoha morálních kompromisů ve jménu výsledku, který je kolikrát nejistý.
Z druhé strany, když se na těch osm let za mnou dívám zpětně, více či méně se jednalo o rozumně strávený čas a o určitý vývoj, který můžu teď říct, byl pozitivní. Ani to co hrajeme teď není kdoví jaký zázrak, ale naše hra nepodléhá žádným módním vlivům ani úletům, a za to jsem docela rád.
Nakonec za tím, jak daleko jsme dneska (a to především funkčně), je kotel práce. Neviditelné, ale o to urputnější. Pravidelně trávím dlouhé hodiny diskuzemi a zvažováním možností, aby hra vedla správným směrem.
Je jasné, že hráči někdy tímhle směrem neuvažují, což přináší míru frustrace pro PJ vždycky nezbytně nutnou. Neříkám, že jsem se s tím smířil nebo naučil žít, takový pozér nejsem. Prostě jenom nemám na výběr. Vymýšlet komplex hry, to není účel PJ daný nějkým pitomým systémem jako je doupě. Ani žádná Indie hra není, přes všechnu snahu a zákazy na tohle nalepené, schopna to potlačit. Je to účel nepotlačitelný, sociální.
Jak by řekli Britové, je to prostě Hobsonova volba.
Neoveská družina | klub KoRH | XHTML Valid | CSS Valid | Vygenerováno za 0.0063 sekund |
